No co vám budu povídat

No co vám budu povídat

No co Ti budu Katko povídat,

No co Ti budu Katko povídat,

je to divnej svět. Na polích místo žrádla pro lidi pěstujeme žlutej hnus pro auťáky, zlodějům se neříká zloději ale tuneláři, mafiánům se neříká mafiáni (promiňte, done Corleone),  ale kontroverzní podnikatelé, podvodníkům se neříká podvodníci, ale třeba lobisté, no fakt mi to vadí. A parta svazáckejch veksláků vládne této zemi dál. Protože jsme si je zvolili. Protože je nejde nezvolit. Protože jsou všude. Jak se teď nóbl říká „napříč spektrem“. Politickým. 

No co Ti budu povídat, šéfredaktore,

tak si myslím, že doba nazrála k tomu, abych Ti něco poslal z Rataj nad Sázavou. To je takový vospalý městečko na skále nad řekou Sázavou. Tý řece se tu ale neřiká Sázava, ale jenom Řeka. Fakt se zamysli, který řece v českejch zemích se neříká jménem, ale nějakým vobecným názvem! No fakt jen Sázavě!

No co Ti budu Katko povídat,

Skoro současně s prvním jarním dnem, který se mimo jiné vyznačuje tím, že obvykle sněží a mrzne, k nám letos přišlo zcela nenápadně po prapodivné zimě krásné jarní počasí.  Takové až neplesové, spíš lákající k procházce na Vyhlídku.  Nicméně hasičský ples byl, začal akademickou čtvrthodinku po osmé a kolem deváté už pan starosta s jedinou ratajskou hasičkou slavnostně odstartovali taneční veselí obnovené tradice plesů v Ratajích nad Sázavou.  V Pivovárku, kam se hudební akce před čtyřmi roky přestěhovaly bylo příjemně vytopeno, někteří říkali, že poprvé tam bylo teplo, no určitě to bylo díky novému topiči. Ale zkoušela jsi někdy vytopit barák s metrovými kamennými zdmi?

No co Ti budu Katko povídat,

není to tak dávno, kdy jsme s partou ratajskejch mlaďasů vymetali všechny zábavy v okru tak deseti kiláků kolem Rataj. Dál jsme se neodvažovali, protože kdyby nám ujel flamendrák, tedy půlnoční posázavský expres, museli bychom jít pěšky. Nebo prvním ranním vlakem někdy kolem páté. Bylo to začátkem sedmdesátejch,  vlak byl tehdy nejlepší dopravní prostředek v Posázaví a hlavně jsme za pár halířů vymetli štemberské, kácovské, janovické, sázavské a bůh ví jaké ještě zábavy, čaje a plesy. A také zábavy ve Zruči nad Sázavou. Ty byly velmi vyhledávané, protože tam byly - jak se tenkrát říkalo – mraky holek. Všechny přes týden seděly na verpánku v Botostroji Sázavan, který před druhou válkou založil pan Baťa. A v sobotu chodily tancovat a tak.

No co ti budu, Katko, povídat,

Rok se nám překulil, ani jsme nemrkli. Mně v Ratajích už jednašedesátý, Tobě jsem to nestačil spočítat, a i kdyby, stejně bych to neprozradil. Neb to se dámám nedělá. 

V prosinci jsme zažili skvělej jarmark v Rytířském sále ratajského Zámku a také kácení vánočního smrku pro Staroměstské náměstí.  Jirka Vorlíček předvedl naprosto dokonale několik druhů drvoštěpského umění a za pár hodin již „stromeček“ uháněl na nádherném americkém tahači směrem na Prahu. Spousta lidí se tam přišla podívat. Někteří nadšenci si ten Kenworth dokonce pohladili…  Jediná škoda byla, že se již po pár dnech o smrku mluvilo jako o stromu z Kutnohorska, nebo z Ratajů, člověk by ty novináře někdy praštil: kam se poděly ty staré zásady vše si ověřit a napsat jak to je?  Tedy že strom je z Rataj nad Sázavou?

No co Ti budu povídat, Katko,

tak jsem si myslel, že letošní sezona skončila hvězdným koncertem držitele televizního Českého lva - kapely Zrní. Není to pravda. Sezona v Ratajích, ale i v celé České republice skončila dnešními volbami.

No co vám budu povídat,

je půl jedný v noci po konci posledního zářijovýho představení a teď k nám přišli bydlet dva chlápci, který přestavujou statek v Kozojedech. Ano, ten, kterej vlastnili Frkovi a pak jim ho komunisti ukradli. Kupodivu je tam nechali žít a já sem tam každou neděli chodil s bandaskou pro mlíko a se síťovkou pro ještě bůhví co. Myslím, že to bylo něco vod kozy a já to neměl rád, protože mi to prostě smrdělo. Pak šly roky. Když tam bydlel můj kámoš Áda, tak sem si tam s nim chodil hrát na vojáky a fakt sme tam měli na půdě stodoly zašitej i samopal. Asi německej. Ale to nebylo nic zvláštního, v Praze sem bydlel na Vinohradech a takovýdle věci jsme tam nacházeli pomalu v každym sklepě.  

No co vám budu povídat, 

ve svejch vykšeftovanejch kanadách sem dorazil do Rataj nad Sázavou právě v den, kdy začínaly první „všelidový“ prezidentský volby. Překvapilo mne množství lidí, kerý k volbám přišli. No já měl kandidáta předem jasnýho a taky sem si ho skoro zvolil. A vzpomínal sem na dalšího kandidáta, kerej první kolo vyhrál.

 

No, co vám budu povídat,

Stránky