No co vám budu povídat

No co vám budu povídat

No co vám budu povídat,

v sobotu 27. října k nám do Rataj nad Sázavou přišla sněhová bouře. To je možná slabý slovo, bouře je něco jemnýho, skoro dámskýho... Todle spíš vypadalo, jako by se čerti vůbec neženili ale měli teplej mejdan, gayové z celýho pekla podzemskýho řádili, pařili, řvali, rvali se a nahoru plnejma lopatama házeli to bílý svinstvo, který se normálně jemně a potichu snáší k zemi.

Ale po pořádku. Do Rataj sem vyrazil v sandálech už ve středu předtím, protože moji kámoši cikáni ze spolku Romodrom u nás dělali školení pro kdekoho. Musím jen dodat, že to měli výtečně zorganizovaný, program na minutu přesnej, no já na to čuměl jak gadžo.

 No co Ti budu, Katko,  povídat,

prázdniny v Ratajích utekly jako voda. Jak by taky ne, když se v ratajském Pivovárku skoro pořád něco dělo! Začalo to koncertem nového seskupení 5P Luboše Pospíšila, ze kterého po personálních změnách  vyzařovala naprostá pohoda a tím víc se projevilo muzikantské umění kapely.

No co vám budu povídat,

to v těch Ratajích nad Sázavou koupil někdy v padesátejch chalupu ňákej Franta Vlčků. Jezdil tam na weekendy, což tenkrát byla sobota vodpoledne a neděle, no dyť se vo tom i zpívalo jaká to byla pakárna! Pamatujete přeci „My sme parta veselá jezdíme rádi ven, pro nás anglická sobota je náš dávnej sen...“ A tendle Vlček měl dvě céry. Martinu a Melitu. No tenkrát v padesátejch to bylo neslýchaný! To byly samý Olji, Zoji, Nadi a podobný ména vodněkud z východních plání kéž mi to ty kočky, kerý to postihlo vodpustí. A eště ty holky Vlčkovy byly vo něco starší než já a vostatní klucí z Rataj, sice jen vo fous, ale v tomdle věku se na to kouká jinak. Byli sme pro ně malý smradi.

Zdravím Tě, Láďo,

koncem května se u nás v Ratajích nad Sázavou stavil takovej vyčouhlej hubenďour, jak zpívá klasička Helena velkej „šest stop a pět palců...“, po obličeji dost zmačkanej, byl na něm vidět těžkej život a ať prý zapomeneme na nějaký televizní filmy a prapodivný seriály, von že to není von co si myslíme a že nám přijel zazpívat a říct nějaký moudra.

Takhle se nám představil Jirka Šmicr, no píše se Schmitzer, ale Šmicr je lepší. A že nám na naší vymakanou zvukovou aparaturu kašle a na jevišti si postavil takovej černej sloup ještě větší než byl on a ještě hubenější než on a pustil do toho elektriku a vono to najednou hrálo a úplně skvěle a my jsme jen čuměli na to, co z toho lezlo za zvuk. A nebýt tam těch mrňavejch repráků, vypadalo to tam jako někde u ohně.

No co vám budu povídat, dvanáctýho května k nám do Rataj nad Sázavou přijel mistr všech kytárovejch hraní Radim Hladík se svým skvělym bigbošem, kerýmu všichni řikaj Blúefekt. Radima znám bratru asi třicet let, ještě z doby, kdy sem dělal tak ňák bokem dramaturga a produkčního v jedný vosobě v kdysi slavnym jé zet dé Slušovice, ale dycky sem si řikal tendle frajer je na čundr moc nóbl, to neni žádnej správnej špinavej kotlik, nevim, jak si s nim budu rozumět.

No, co vám budu povídat, tak v těch Ratajích kdysi Hrazenejch, dneska nad Sázavou se jedna moje céra seznámila s takovym chlápkem prej vod Teplic, nebo tak ňák, a ten mi na podzim povídal hele, já sem v těch Teplicích hrál s takovym mně podobnym frajerem, říká si Xavier Baumaxa a já mu na to řikám no toho znám, dělal sem produkci  Náměšti na Haný na fesťáku Zahrada a tam sme ho měli a byla s nim docela prča.

Zdravím Tě, Láďo!

Tak jsem si po hasičském plese v Ratajích trochu odpočinul, no řeknu Ti, málem jsme  tentokrát nestihli další úpravy v Pivovárku dodělat do začátku. V půl osmé chodili první diváci, zrovna když jsme uklízeli nářadí. Převléknout z montérek do plesového gala jsme se šli tak 20 minut před začátkem. Ještě že kapela Rotor, plná hvězd české rockové scény byla naprosto profesionální, tedy včas na místě, kratičká zkouška aparatury a krátce po osmé večer už hráli na plný pecky, z čehož bylo pár diváků trochu rozpačitých, ale ve finále byli spokojeni všichni. Protože hráli úžasně.

Zdravím Tě Láďo a všechny čtenáře Listů středního Posázaví v novém roce, a všem přeji jen to nej nej a hlavně zdraví. Tady posílám pár fotek z prosincových Rataj a jak vidíte podle oblečení - v kostele dva nad nulou, ale z koncertu, který se o dvacet minut protáhl snad nikdo z pětaosmdesáti posluchačů zimou neodešel.  Kostel dobrý, skvělí hosté - tradiční rodina Vošvrdova, varhanice Jana Havlíčková ze Dvora Králové hrála otci Dukovi v Praze a vzápětí nám v Ratajích, její kamarád Tomáš Pelikán s virtuózní flétnou a jako vždy skvělá Kačka Kmínková, dívka mnoha tváří jak je vidět při porovnání fotek z kostela a pak za pár dní ze Silvestra v Pivovárku. A vzácní hosté Jarmila a Aleš Mihálikovi - zpěváci z Národního divadla v Praze, přičemž Jarmila měla mámu rozenou Lejnarovou z krejčovství v Ratajích. No a na opravu kostela šlo přes sedm tisíc.

Zdravím Tě, Láďo,

fakt Ti musím napsat, že kapela Tleskač přijela do Rataj, zahrála skvělej koncert a odjela se do Plzně rozpadnout. No samozřejmě že ne úplně. Někdy v listopadu začnou obměňovat svoji personální strukturu (tak by to řekl kádrovák z osmdesátejch). Ale kapela je podstatně mladší, kádrováky nepamatuje. Vznikla někdy v roce 2000, takže spíš musíme říct že třeba zapůsobila „ponorka“ nebo se  „maj plný zuby“ a nebo něco podobného. Každopádně ještě jeden dík Tleskačům v původní podobě, hráli jste špičkově, ale i Beatles kdysi vyměnili třeba bubeníka jméne Pete Best za jiného bubeníka, nějakého Ringo Starr. To tak v životě chodí.

Zdravím Tě Láďo,

tak tu máme jaro! Holky v tričkách a v mini… Ale nejdřív k minulé soutěži: členství v Klubu Čtrnáctka vyhrál Ivan Kovačka z Rataj nad Sázavou, který první a jediný na fotce poznal střechu Ratajského zámku ozářenou Silvestrovským ohňostrojem odpáleným před dnes již bývalou hospodou Pod zámkem, dříve Na poště, ale nám ratajským patriotům známou nejvíc jako U Kolářů. Neboť Pan Kolář, to byl Pan hospodskej!!!  Ten tu hospodu – pardon Hotel – postavil, pak mu ji komunisti ukradli, a on pak ještě skoro dvacet let splácel úvěr na tu znárodněnou hospodu. A aby to neměl tak jednoduché, tak mu ještě strčili do kriminálu zeťáka Věrku Protivu. Dalšího Pana hospodského. Jo jo…

Stránky